Specifika spolupráce s partnery z jiných kultur

Kultura je zásadní faktor, jenž rozhoduje o tom, za jakých podmínek jsou lidé schopni vydat ze sebe v práci maximum energie a za jakých podmínek organizace tuto energii dokážou optimálně využít k dosažení maximálních výsledků. Právě tato „měkká“ stránka byznysu často vysvětluje rozdíl mezi společnostmi, které na trhu vévodí, a těmi, které naopak zaostávají. Úspěšné společnosti umí citlivě sladit obchodní procesy, organizaci, strategii, personální záležitosti a kulturu a docílit maximální kompatibility a propojení všech prvků do skvěle fungujícího celku.

Jak si poradit s jinakostí

Obyčeje lidí z jiných kultur, zejména těch, které jsou nám cizí a neznámé, často vnímáme jako „nenormální“. A není to žádná záhada. Většina lidí chování, které nezná, hodnotí – mnohdy podvědomě – jako zvláštní či podivné. Do určité míry to dělá každý z nás. Jde o naprosto normální reakci na skutečnost, která je z našeho pohledu a z hlediska našich hodnot nezvyklá. Problém ovšem může nastat ve chvíli, kdy začneme klást důraz na kulturní rozdíly, jež lidi rozdělují. Žádná kultura není lepší ani důležitější než jiná jen proto, že svými hlavními atributy zkrátka zapadá do určité škatulky. Chceme-li se přes rozdíly přenést a vzájemně se respektovat, musíme si uvědomit a pochopit, že některé kultury jsou skutečně jiné a tak je to v pořádku.

Nizozemci vs. Japonci

Jednoduchým, i když už možná trochu otřepaným příkladem, jsou obchodní schůzky se zahraničními klienty, jejichž úvod se zpravidla liší podle toho, z jaké kultury klient pochází. Stereotypický Nizozemec si na začátku schůzky nejspíš postěžuje na nějakou vnější okolnost, kupříkladu na počasí nebo hromadnou dopravu. A komunikovat bude velmi přímočaře. Proto vám možná bude připadat nezdvořilý nebo dokonce útočný. Zároveň bude očekávat, že také vy s ním budete mluvit bez obalu.

Na opačné straně spektra jsou pak Japonci, jejichž kultura patří k těm, v níž je pro přímou komunikaci velice málo prostoru. Když Japonci položíte uzavřenou otázku, velmi pravděpodobně vám odpoví „ano“. A to i v případě, že chce říct ne, případně možná. Většina lidí z japonské kultury pozná, kterou variantu má mluvčí na mysli (neptejte se jak). Při komunikaci s lidmi z jiných kultur kvůli tomu ovšem velmi často dochází k nedorozumění.